V Praze jsme jeli autobusem k malému airbusu, spolucestující nenadšené (jedna z nich trpěla neláskou k létání), já jsem nevěděl co čekat (nervózní jak vepř). Byl jsem příjemně překvapen, letadlo se rozběhlo, vyskočilo a vezlo nás s podobným pohodlím jako autobus (dobře, malé zas tak ne, ale boeingy byly i pohodlnější než autobus (zdravím D1). Přistávání mne nadchlo ještě víc, protože vyvolává respekt vůči pilotům (a pilotkám, jedna nás dostala do Hong Kongu).
V Amsterodamu jsme se ospale prostáli ve frontě na lístky na zbytek výletu u hong kongských letušek z divným přízvukem, potkali tam dva ostraváky co výletovali do hong kongu (pár ve středních letech, milá náhoda) a pohostili se drahým pečivem. A odletěli samozřejmě.
 |
| Špatně nasvícená selfie z Amsterodamu. |
Hong kongské letadlo bylo boží, abych tak řekl, podíval jsem se na Matrix (asi počtvrté), dostal oběd o třech chodech, v noci si dal čínskou čínskou polívku a celkově si užíval let. Dokonce se stala veselá příhoda, kdy jsem nad sibiří dvě hodiny před snídaní usnul a letuška mě vzbudila (ti kdož ví jak vypadám po probuzení ví která bije), ale úspěšně jsem si vybral z jedné možnosti snídaně a podmíněným reflexem si řekl o kafe. A tak jsme přistáli v Hong Kongu.
 |
| Bílý čaj za 29 kč v Hong Kongu, nebyl slazen... Sladí se tu jenom čaj s mlékem a ovocný.... |
Holky narozdíl ode mne neusnuly, takže to zalomily na lavičkách vykobercovaného (!!) letiště. Za halasného jekotu asijských dětí, nutno zmínit (ano, bavil jsem se). Měl jsem tam hned dvě události, jedna z nich bylo příjemné překvapení systémem Windows, měl jsem tezi, že řešící nástroje při problémech vlastně nic nedělají a nebohého uživatele mají jenom uklidnit ("Don't panic") - pletl jsem se! Nástroje vyřešili můj problém s připojením k Wifi a já byl schopen odeslat zprávy po fb a chatovat s pražským kolegou toho času čekajícím v Tai Pei. Druhá příhoda byl nákup bílého čaje, na letišti, kde byl levnější než by byl půllitr v čechách (Hong kongský dolar je nám nakloněn, takže to bylo největší a zároveň nejlevnější letiště, které jsme poznali). Ke správné bráně jsme se projeli vlakem (tak velké je) a u bezpečnostní kontroly jsem pobavil personál svým plyšovým prasátkem (to se všichni nasmáli). Do japonska byl stejný servis jako do hong kongu (sesterské aerolinky), jenom se kromě čínštiny a angličtiny mluvilo japonsky.
 |
| Koberec a lidi v HK. |
Potom přišel první den v japonsku, nervozita při průchodu pasovou kontrolou, vyzvedání kufrů a průchodu celnicí (bez ztráty kytičky a s pokecem s úředníky). Ai a Misa, nám přiřazené studentky, nás už čekali, s námi v letadle přiletěl Toan, vietnamec z Finska. Vydali jsme se letištním autobusem a metrem do I-House. Vtipná příhoda tentokrát byla, že všichni nutili můj zebří levný kufr dívce co se mnou přiletěla :D.
První den jsem se ani nevybalil, ani si nepřiznával jet lag, vrhnul jsem se do víru socializace (šli jsme na rámen), internet jsem nedostal dalších pár dní, takže tak...
Víc zase příště, už jsem tu skoro měsíc, tak snad dám dohromady něco zajímavého...
Žádné komentáře:
Okomentovat