Jsem tu opět s další dávkou japonských zážitků. Začala jsem tento příspěvek psát už v pátek, říkala jsem si, jak ho hezky zveřejním, ale pak se mi nechtěly přidávat fotky :D A víkend byl plný zážitků, o kterých budu psát příště :-)
A začneme divadlem. Minulý týden jsem se zúčastnila bunraku. To je tradiční japonské loutkové divadlo. Bohužel nemám žádné fotky, protože na představeních v Japonsku (ať už je to bunraku nebo cokoli jiného) se prostě nesmí fotit. I když samotní Japonci to ne vždy dodržují. Řekla bych, že to má něco společného s autorskými právy a pak s tím, že mnohdy existuje v jednom "oboru" víc škol, každá má svůj styl, jakým danou věc provádí, a to se přece ví, že by je chtěl hnedka někdo kopírovat a snažit se vytěžit na něčem, čemu oni věnovali celý život (doslova). Pokud se snad mýlím, tak mě omluvte, opravte nebo doplňte. Abych se vrátila k tomu hlavnímu. Docela jsem se těšila, slyšela jsem o tom na přednášce a byla jsem zvědavá. Hlavně proto, že jsem ten japanista a chci prostě vidět tu tradiční japonskou kulturu a zrovna bunraku je tradice, která je docela neznámá a jednu dobu byla dokonce na vymření.
Netuším, jestli měla loutková divadla v Evropě nějaký tradičnější, vážnější ráz než je tomu v Japonsku, ale myslím, že můžu tvrdit, že se to japonské docela liší od toho na co jsme zvyklí. Já mám například loutky spojené s dětskými pořady a pohádkami.
Vezmu to třeba od pódia. To je poměrně velké, protože někdy se tam může pohybovat odhadem tak 15 lidí. Vedle tohoto velkého pódia je takové... "Mini pódium". Tam sedí vypravěč, který zároveň propůjčuje hlasy postavám. Je to úkol náročný na hlasivky, takže se během představení vypravěči střídají. Vedle vypravěče sedí hudebníci se šamisenem, bubínkem nebo flétnou.
Co se týče loutek, tak ty jsou v Japonsku větší, sofistikovanější (můžou dokonce měnit výraz tváře), honosnější, ovládány více lidmi a příběhy jsou vážnější, pro dospělé publikum. Každou loutku můžou ovládat až 3 loutkáři zároveň. Většina z nich má na hlavě černé kukly i černé oblečení. To proto, aby byli co nejnenápadnější. Ovšem mě připadne, že to moc nepomáhá. Bylo to tím, že loutky měly poněkud tmavé oblečení, takže to všechno hezky splývalo do jedné černé masy. Někteří kukly nemají, to jsou "hlavní" loutkáři, kteří mají na starost hlavu loutky.
Ačkoli jsem se těšila, tak jsem neočekávala příliš. Je to samozřejmě představení v japonštině a ne ledajaké, ale ve staré japonštině, které samotní Japonci mnohdy nerozumí, takže jsem nepočítala s tím, že bych byla schopna pochytit linii příběhu. Sice tam byl "předskokan", který představení stručně uvedl, ale no... Musím se ještě hodně zlepšovat :D . Mělo to dvě části. První trvala cca hodinu a půl a já jsem buď spala nebo jsem se snažila neusnout. Sice bezva, nový zážitek, kus Japonska přede mnou, ale nechytlo to moji pozornost (která je i za normálních okolností docela neposedná). Taky jsem tady mnohem víc unavená a jakmile se ztlumí světla, tak se mi prostě zavírají oči. Následovala pauza na sledování zatmění měsíce, protože to nám tady nemůžou odepřít. Měsíc byl pěkně červený, ale nějak jsem nebyla schopna si to moc užít. Druhá část představení trvala zhruba 40 minut a byla o něco zábavnější. Jednalo se o japonskou frašku kjógen, která je normálně hraná herci, příběh je o něco víc akční, plný gest a je pak docela jednoduché si odvodit aspoň základní kostru příběhu.
Pozn.: Pokud byste chtěli zažít kjógen na živo, tak v Brně (a nejen tam, vystupují i v Praze) máme "Malé divadlo kjógenu". V češtině, zábavné, herci skvělí a hlavně nový zážitek do sbírky! Takže neváhejte a klik, kuk -> http://www.kjogen.cz/
Našla jsem takový mini dokument o bunraku na youtube -> Bunraku - The Ancient Art of Japanese Puppetry (samozřejmě v angličtině, ale i jen na koukání je to dobrý :) )
Jako další tady mám výlet do Jamagaty. To je prefektura na jih od Akity a jeli jsme se tam podívat na japonské vystoupení s tradičními tanci a pak za menším výšlapem k buddhistickému chrámu Jamadera.
Z toho co jsem pochopila z emailu, který nám ohledně toho zaslali jsem si myslela, že to bude ukázka nějakých místních tradičních tanců. No... Ty tam sice byly, ale taky tam byla laser show, power rangers, hromada maskotů, rap, zpěv... Taková estráda a abych řekla pravdu, tak se mi to nelíbilo. Byla jsem docela unavená, protože jsme museli vyrazit brzo, ale myslím, že ani kdybych byla čerstvá, jako zrovna vytažená buchtička z trouby, tak bych na to měla stejný názor... Prostě se mi to nelíbilo. Ostatním se to docela líbilo, připadlo jim to dobře ujetý a zábavný a užívali si, já jsem bohužel černá ovce zdá se :D . Focení také zakázáno, takže nemám nic, čím bych vám to aspoň trochu přiblížila.
Ovšem výšlap k chrámu bylo něco úplně jiného. Opravdu jsem se při tom zapotila, bylo tam několik stovek schodů, ale hrozně se mi to líbilo. Fyzická námaha a na konci krásný chrám. A taky ten výhled. Po cestě na horu byla hromada šintoistických svatyň, ať už velkých nebo malinkých, a sošky buddhů. Musela jsem zírat na stromy, které sice nebyly nějak zvláštní, ale působily majestátně a duchovně :D . No je asi jasný, že se mi tam opravdu moc líbilo. Koupila jsem si tam omamori. Je to takový suvenýr, které by mi mělo přinést všeobecnou pohodu. Zatím moc nefunguje :D .
Začínáme, čekalo nás 1015 schodů.
Buddhové, svatyně, chrámy. Velice malá ukázka toho, kolik tak toho kolem cesty bylo.
Stromy kolem cesty a mezi nimi sošky a lampy. Asi chápete, proč mi to připadlo tak duchovní a krásné?
A to byl náš cíl. Jamadera.
Kouzelný výhled na údolí.
Mapa pro představu. Byli jsme až nahoře. Jak je ten červený nápis nahoře uprostřed, tak vpravo od něj je cílový chrám.
Na konec vám chci ještě ukázat fotky jedné svatyně, která je asi 20 minut od školy. Není k tomu moc co říct, vydali jsme se trochu se projít po okolí. Když jsme se pak vraceli, tak jsme se zastavili ještě u jednoho pramene, který je hojně využívaný jako zdroj vody. Prostě přijdete a napustíte si láhev. (Což mě přivádí k tomu, jak je tady voda z vodovoda fujky. Vůně chlorová, chuť nevalná a je ještě horší, když tu vodu necháte uležet.) Bohužel jsem příliš líná si k prameni chodit napouštět vodu, takže trpím jak zvíře :D .
Svatyně můžete najít v podstatě kdekoli, tahle je na kopci hned vedle silnice. Vpravo je dřevěná výzdoba, moc se mi líbila, tak jsem ji musela hned vyfotit. Jednou bych mohla o svatyních něco bližšího napsat, když mě to tak bere, což?
Tak to je pro dnešek vše přátelé. Těšte se na další!
Žádné komentáře:
Okomentovat