Zdravím
všechny zbloudilé duše!
Vítám
Vás a těší mě, že jste si našli cestu až sem. Na úvod bych
se Vám ráda představila. Jsem studentkou japanistiky v Brně,
které je zároveň i mým rodným městem (ale opravdu Vám
neporadím kam zajít do hospody, jsem rozmazlená holka z periferie,
centrum znám jenom po obchodech). K tomuto oboru jsem se dostala
náhodou. Ve čtvrtém ročníku na střední jsme se se třídou
vydali na veletrh vysokých škol a já v brožurce Masarykovy
univerzity objevila obor Japanistika. V té době jsem "žrala"
anime (přiznávám se, byl to Naruto, stále "čtu" mangu
a netěší mě to :D ), takže to pro mě byla jasná
volba. TSP jsem měla nacvičený ze školy a oborovým testem jsem
proplula jako rybička (víc štěstí než rozumu, doporučenou
literaturu jsem nečetla a postavila jsem to na znalosti hiragany a
katakany, ale není dobrý nápad následovat mého příkladu. Občas
mi ty vědomosti chybí). První semestr jsem nezvládla. Ne že bych
snad netušila, že si budu muset máknout, ale hlava mi to prostě
nebrala. Ztroskotala jsem jak na jazyku, tak písmu. Druhý pokus
další rok jsem už zvládla a moje akademická kariéra se krůček
po krůčku propracovala do dnešních dní, kdy jsem ve druhém
ročníku a třetí strávím studiem v Japonsku, konkrétně v
Akitě. A tato cesta je také důvod proč jsem založila tento blog.
Už
jen to, že jedu do Japonska! O to je potřeba se podělit, o tipy,
zkušenosti, rady, moudra apod., i když existuje spousta blogů a
stránek, jak v angličtině, tak češtině, které se tomu věnují.
Ovšem žádný nepíšu já, že? Dalším účelem tohoto blogu je
to, abych překonala pocit osamění. Sice tam budu s dalšími třemi
spolužáky, ale rodina a "fyzický" kontakt s ní je pro
mě hodně důležitý. Takže věřím, že dělání něčeho, co
nebude souviset s povinnostmi ve škole a snad dokonce přilákám
nějaké čtenáře, kteří si příspěvky na blogu rádi přečtou,
mi pomůže v překonání tohoto pocitu. První měsíc je člověk
prý nadšený a nevnímá nic, ale pak se to začne zhoršovat,
dokonce se může objevit i nenávist ke všemu japonskému :D. A
kolem Vánoc přichází největší krize. Pak už anály mlčí.
Teď
něco málo o samotném blogu a jeho obsahu. Jak jste si jistě
domysleli (vzhledem k tomu, že nejsem muž), tak Viktor je ten
turista, který na Vás sebevědomě zírá z poza slunečních brýlí
v horní části stránky a kdyby si někdo nevšiml, tak i pod tímto
odstavcem. Především byste mu měli pochválit jeho knír, hodně
mu na něm záleží. Škoda, že není vidět i jeho bujně
ochlupená hruď. Můžete si zkusit tipovat, proč je zrovna on
"maskotem" blogu (možná bude i anketa). Co se týče
článků, tak ty budou informovat jak o tom, co je potřeba zařídit,
kam zajít atd. a to především v Akitě, tak i o mých náladách,
myšlenkách, přáních, zážitcích. Ještě uvidím časem, ale
doufám, že se z toho nestanou srdceryvné projevy o ničem, snad
budou jen o ničem. Také mám v plánu občas ke tvorbě přizvat
nějakého kamaráda / kamarádku, kteří by s láskou a péčí
sepsali nějaký článek. Snad mi nedají všichni košem. Bude to
prostě taková všehochuť.
Na
závěr už jen informace o článku, který plánuji. Měl by být o
tom, jak jsem na poslední chvíli odesílala žádost o studium v
Japonsku, jak mi pak spadla brada a co všechno jsem pak musela
zařizovat a pořizovat. A možná přihodím i nějakou
tragikomickou historku o elektronice.
Žádné komentáře:
Okomentovat