Kde Viktor necestoval #1

Občasné pirátské vysílání tu zažívá svou premiéru a rozeznívá zvonky dětských let, blog, jako by mi bylo opět osmnáct a největší zábavou bylo kopírovat Apollinaira a psát pod pseudonymem vytaženým z Lolity . Pseudonym mi zde zůstal, přezdívám si Humbert Humbert a náhodou jsem se dostal k autorství zde, budu tady jinem (tedy, tou temnější částí dvojice), dodávajícím informace ze spodních částí Japonska. Díky tomu informuji občas lidi o tom, že

"Jedu do japonska"

Hmm, Japonsko, tam mají ty Gundamy, ne?

Souběžně s vyslovením této věty proběhne šok v hlavách okolostojících. Reakce jsou překotné, zmatené. Samozřejmě, záleží na tom, zda to říkáte cizímu člověku v práci nebo babičce po telefonu (hint: překvapení stejné, babička měla přiměřenější reakce). Někdo už vytušil, že s vámi cosi není v pořádku, jiní se upřímně diví že studujete japonsko. Reakcí je mnoho, ale nebylo by lidské mysli, aby si neudělala pohodlné šuplíčky do kterých je rozřadí, já mám za to, že jsou více méně tři (číslo se mění v závislosti na tom, na které reakce si vzpomenu).

Závist: Ať už je to kolega v práci nebo kolega vaší maminky, nebo... přiznejme, že to je reakce kterou otevřeně potkáte především na pracovišti, mezi velikostí televize, luksusowosti dovolené a zmrzačenými sny. Je toho však víc, jeden z důležitých rysů takového závistivce je samozřejmě vetřelá dotěrnost ohledně otázek finančních - ovšem, takovou žárlivost můžeme ještě dělit na pozitivní a negativní, jak se to tak stává. Pozitivní závistivec se zasnivě podívá do stropu a prohodí cosi o manze nebo karaoke, o tom že chce dovést sochu buddhy, gejšu po kouskách a chrám z papíru. Ten špatný nám dnes nebude kazit náladu.

Nevěřícnost: "A co tam budeš dělat?" je archetypální odpovědí této skupiny, představa odjezdu do země tak daleké, je vzdálena obsahu jejich představ o svých známých natolik, že chvíli trochu vypouští sliny z koutů otevřených úst. Jedná se vlastně o jistý předstupeň reakce, kdy se obvykle nevěřícnost promění v jednu z ostatních reakcí, jsou však i tací, kteří mají opravdový problém se s tou informací srovnat a od těch můžete čekat několikeré opakování otázky kdyže to vlastně letíte, na jak dlouho, co že tam vlastně budete dělat a proč tu japonštinu vlastně studujete. Ti obzvlášť schopni se zvládnou zeptat, jestli se vám chce.

Dnes jsem si schoval to pěkné nakonec, jsou totiž lidé, většinou z řad rodiny a přátel, kteří reagují s nadšením, chválou, oslavou a plácáním po zádech, a těm patří mé díky. Kupodivu se tam dají zahrnout i učitelé (díky těm se nám tam možná i "chce").

Závěrem jenom pár poznámek o vlastních reakcích. Totiž samotný student, který tam jede, zažije všechny výše uvedené a snad i o něco víc (třeba infarkt způsobený nedostatkem cestovních dokladů) a myslím, že zatím nebyl doložen žádný takový, který by tyto zážitky vyměnil za nudnou chlastačku na erasmu ;).