O podobnosti mezi stipendii a dívkami

Zdravím vás! 

Dnešní příspěvek je od dalšího kamaráda, který mi nedal košem. Pokud budu mít nějakou světlou chvilku, tak se mi třeba podaří zařídit, aby se z něj stala samostatná jednotka a příště ho přidal sám. Enjoy.

Ahoj lidi, já jsem Marcel a jsem stejně jako ti dva další student v Brně, konkrétně japanistiky a anglistiky, a jedu také do Japonska. Nebudu se vás hnedka snažit znudit dlouhými historkami o tom, jak jsem se dostal (ano, má v tom tak trochu prsty anime), nebo co je moje oblíbená kapela. Místo toho bych rád řekl něco o tom, co mají společného dívky na střední škole a stipendia japonského ministerstva školství. Wow, dvojnásobné poučení!

Pro ty, co nikdy o stipendiu Monbušó, jak se ministerstvo jmenuje japonsky, nikdy neslyšeli, uvedu, o co se vlastně jedná. Jednoduše řečeno jedná se o dvacet tisíc měsíčně na studium v Japonsku pro studenty japanistiky. Musí se vyplnit formulář, napsat test z Japonštiny, dojít na pohovor a tadá, v kapse máte většinu rozpočtu vašeho ročního pobytu včetně letenek gratis.

Určitě si říkáte, že to nemůže být jen tak, přece jenom to je docela dost peněz, že o to budou bojovat ti nejlepší šprti z nejlepších. Tak nám to trochu představovali i učitelé. Pravda je taková, že zpětně mi přišlo, že nejtěžší na tom stipendiu bylo vyplnit ten formulář, který měl asi sedm stránek a asi pět set položek a snad ani jedna mi nebyla jasná. Dělal jsem si legraci, že ten formulář je první kolo výběrovýho řízení. Z naší katedry jsem ho vyplnil jenom jako jediný.

Když jsem šel na ten test, tak jsem čekal, že to tam bude nacpáno, a že si tam jdu víceméně jenom zkusit, jaký to je. Nemyslel jsem si, že mám moc velký šance. Následně jsem zjistil, že nás tam bylo jenom pět. Jenom pět lidí z celý republiky mělo zájem o hromadu peněz na studijní pobyt v Japonsku, což je podle mě vlhký sen poloviny japanistů. A ten test nebyl moc těžký. Všech pět nás to nakonec dostalo.

Tady se dostáváme k otázce, proč tam nepřišlo víc lidí. Osobně si myslím, že je to proto, že se hrozně moc lidí prostě bálo. Řekli si, že na to nemají, nechtěl se jim vyplňovat ten formulář (ten musel vytáhnout sám Belzebub ze Satanovy prdele, aby trápil bezmocné smrtelníky, taková příšernost to byla), zracionalizovali si to, a pak se na to prostě vykašlali. Vždyť se školou se dá taky jet a ne za úplně špatných podmínek…

Tím se chci dostat k té podobnosti mezi stipendii a dívkami na střední. Když jsem byl na střední, tak jsem se vždycky bál pozvat holky na rande a tak, ale nakonec jsem došel k tomu, že se musím překonat a musím to zkusit. Vždyť za to nic (kromě kousku své důstojnosti) nedám! A ono to vyšlo tehdá dokonce na první pokus :D.

Poučení jak pro ostýchavé, tak pro ty, kteří by rádi nějak dostali nějaké to stipendium: Když se to nezkusí, tak to nikdy nevyjde. Překonat strach, zvítězit! Myslím, že to stojí za tu námahu (popravdě, hlavně u těch holek).