Sice jsem minule naslibovala hory a doly o Akitě, ale tohle téma si nechám na jindy... Podlehlo mému rozmaru a bylo chronicky odloženo na jindy. Dnes to bude tedy o posledních několika dnech a o dnešním odletu do Helsinek.
Od doby, co jsem byla vyzvednout vízum, jsem byla mírně netrpělivá, protože všechno potřebné bylo v podstatě zařízeno a jen jsem čekala, až bude 23. srpna a já mohla odletět do východu slunce. Takže balit jsem se začala už týden před odletem. Měla jsem spoustu chození, shánění jenů (ponaučení do příště: jeny shánět dostatečně dopředu, je to poněkud obskurní měna, těžko k sehnání), poslední návštěvy u odborníků a příbuzných. Babičky dávaly moudré rady a povzbuzovaly, aby mi usnadnily cestu ("Hlavně se nenechte okrást", "Uvidíme se za rok, jestli budu ještě žít."). Pak nastaly poslední dny před odjezdem a překvapivě jsem byla z odjezdu méně nervózní, než by se dalo očekávat.
Konečně nastal den D a já se společně s rodiči vydala autobusem do Prahy. Na letiště v Praze jsme dorazili přesně ve čtyři hodiny. Chvíli jsme museli hledat odlety z Terminálu 2, ale zvládli jsme to a šťastně zasedli v letištní hale. Já, osoba nezkušená, jsem čekala, až mi osud ukáže, kam se mám vydat a mezi tím jsem odolávala zvídavým otázkám mého rodiče, na které jsem neznala odpovědi. Naštěstí mám dobře informované kamarády, kteří mě v tom nenechali a podělili se o vědomosti. Díky!
Náhodná fotka z letiště
Mimo jiné jsem na letišti učinila několik objevů. Prvním z nich byl ten, že letiště je vlastně docela velký a PRÁZDNÝ prostor. Dalším je to, že mi vůbec nepřipadne přehledné. Také, že řízek s bramborou kaší se dá prodávat za dvě stovky. A posledním byl ten, že i na letišti můžete objevit jedno z nejvíc sexy prasat, co kdy svět viděl.
Nějaké návrhy na jméno? A ne, není to krysa T^T
Poté, co nás odbavili a prohnali letištní kontrolou (kde jsem musela být osahána) jsme konečně usedli v letadle. Start byl famózní. Ta síla, co člověka zarazí do sedadla... Hmmmm. Během letu jsme se hodně nasmáli, neustále se něco dělo. Ukázal se můj velký talent na rozdělávání pytlíků, takže jsem ztratila figurku a kostku k Člověče, nezlob se!, takže si už nezahrajeme. Bohužel jsem se tam nenajedla, protože neumím přesně specifikovat, co bych ráda k jídlu a tak jsem skončila s bagetou s česnekem a chilli (já a mé zažívání se moc nekamarádíme).
Pohled z okýnka, když už jsme nestoupali
Osudové čili s česnekem, ale džus byl super
Přistáli jsme asi o půl jedenácté místního času. Chvíli jsme se plácali mezi všemi těmi zavřenými obchody a asi před hodinou jsme se usadili u zásuvek a využíváme internetu co to dá. Zdá se, že mám první hlídku u zavazadel. To aby nás nikdo neokradl.
P. S. Ještě chci poděkovat mamce za lahodné perníčky, které mi upekla na cestu. Měkké, medové, sladké <3 .
Žádné komentáře:
Okomentovat