Tak trochu ve zkratce 2. část

Zdravím vás všechny!

To jste se dalšího příspěvku dočkali brzo, což? Tak dál neotálejme a hurá na to!

Dneska začneme s něčím, co bylo slibováno, ale v posledním příspěvku jsem na to zapomněla. Je to můj pokoj. Tedy náš. Mám totiž spolubydlící a je to Japonka. K té chci říct asi to, že jsem samozřejmě vděčná, že mi udělala na narozeniny sušenky, ale v poslední době mi tak trochu leze na nervy. Zdá se, že mluvím moc nahlas a příliš dupu. Takže prý bych měla jít zkusit volat domů někam jinam. Třeba do takové Komachi Hall, kde je neustále hromada lidí. Ano, nebudou mi rozumět, ale chci na to mít klid a ne hlučné stádo. Další věc co mě docela štve je to, že nemá moc potřebu se mnou mluvit. Já jsem vůli ukázala, dovezla jsem nějaké dobroty z České republiky, vykládala jsem jí co jsem přes den zažila, jaké je to u nás, kdy se vrátím, ale prostě se nechytla. Nehodlám čerpat energii na člověka, kterého zajímá jen to, jestli náhodou mé dunivé kroky neruší sousedy pod náma. Nicméně zpět k pokoji. 

Tak toto je pěkně prosím kuchyň, koupelna a společný pokoj. Nic míň a rozhodně nic víc. Vlastně... Neměla bych zapomenout na schody a záchod. Co k tomu říct... Je to malinké. V kuchyni těžko zatočíte kočkou nad hlavou na tož, aby se tam dalo kde pořádně krájet. Naštěstí mám luxus poměrně velké ledničky. Ale ta není součásti pokoje, ta je spolubydlící (stejně jako mikrovlnka, pánev, vařič a spousta dalších věcí). "Pokojová" je to malé vlevo dole, do kterého dáte tak bramboru a je plná. Nedokážu si představit, jak někoho mohlo napadnout, že tohle bude stačit na zásoby jídla pro dva lidi. Mám skoro podezření, že kuchyň je menší než koupelna :O . A co se týče koupelny, tak to je taková kombinace vany a sprchového koutu. Tam prostě vlezete, otočíte kohoutkem (což jsem naposledy dělala asi před deseti lety...) a vůbec vás nemusí zajímat, že je vedle vana. Ze začátku jsem z nostalgie vanu používala, ale stejně jsem tam vždycky všude tak nacákala, že si teď užívám těch nekonečných možností sprchování uprostřed... Koupelny. A jako poslední je tady společný pokoj. Vlevo je moje postel, vpravo spolubydlící. Taky to není žádný extra prostor, ale stačí to. Stůl mám pod postelí, spolubydlící ten svůj přemístila před pár dny blíž k oknu a pod postel přišly skříně. Nevím jestli si to nemám brát osobně :D .  V pokoji je přes den docela tma, protože okno je na východ a jsou před ním stromy, je to tady občas jak v hrobce. Což je nejhorší pokud si přes den jdete schrupnout, protože ta tma vás nutí ležet v posteli ještě o chlup déle, pak o další chlup a další a další a další. Ale nemůže za to jen to okno. Může za to i ta pekelně vynikající matrace a polštářek. O matraci a její záhadné tvrdosti, která vůbec nebrání ve spánku, spíš naopak, jsem se myslím už zmiňovala. Ale o polštářku ne. Ten je malý a plný takových těch kuliček, které se dají nahřát v mikrovlnce. Takže vlastně není ani moc měkký. Ale slintá se na něj naprosto báječně.

Minule jsem psala o okonomijaki, dnes se budu rozplývat nad rámenem. To je takový vývar s nudlemi, masem, vajíčkem, pórkem... Může tam být v podstatě cokoli :D .Zní to obyčejně, ale pokud se zadaří, tak je to božské jídlo. V současné chvíli mám za sebou dva. 

První byl v místním nákupním centru a nebyl nic moc. Vývar byl divný a na mase bylo poznat, že bylo v chládku a museli ho ohřívat, nebylo tam vajíčko, naruto... No byla jsem zklamaná. Vůbec to nebylo to co jsem si představovala. Ale pak přišel on. Pan božský. Stalo se to při jedné cestě do onsenu (o tom za chvíli). Nečekala jsem to, on taky ne. Ale stalo se. Po prvním soustu jsem byla jeho. To vajíčko, ty nudle, ten vývar... Všechno to bylo naprosto neodolatelné. A to tak moc, že jsem si opařila jazyk. 

A to maso... Lahoda <3 Musíme si dát zase nějaké rande.

Ještě zmíním jednu nudlovitou věc a to jsou Cup Noodles. Bylo mi řečeno, že to prostě musím zkusit, když jsem v tom Japonsku, protože je to pekelně slavné. Najdete to v komiksech a dokonce mají i vlastní muzeum -> http://www.cupnoodles-museum.jp/english/ . Ty ve mě zanechaly dojem, že jsou takové... No instantní nudle. Nebyl to vyložený hnus, ale že by to chtěla jíst častěji než jednou na ochutnávku, to se říct nedá.

Sušené vaječné žmolky, krevety, kostečky masa a něco zelného. A vůně po psích granulích.

Další páni na holení jsou onseny. Protože se Japonsko nachází na hranici dvou zemských desek, jak všichni samozřejmě dobře víme, tak je tam poměrně velká vulkanická činnost a je tam tudíž i hodně horkých minerálních pramenů. Tím pádem je zde hodně termálních lázni alias onsenů. Ovšem je tam jeden zásadní rozdíl oproti evropským. V plavkách Vás tam nepustí. Můžete tam totiž být jedině pěkně nazí. A není to vůbec tak hrozné. Asi je to dané i tím, že dámy a páni mají oddělené koupele. Je tady taky to, že v některých případech jsem prostě schopna odfiltrovat pohledy, špitání, mumlání, zírání a pozorování ostatních lidí, což se obzvlášť tady v Japonsku hodí, protože jak přijde cizinec, tak končí sranda (měli jste vidět, jak ty děti pěkně ztichly, když jsme kolem nich prošly). Samozřejmě jsou tam i společné, ale z toho co jsem viděla jsou to spíše pánské než dámské :D Většinou je z bazénku výhled na zeleň kolem. Ovšem také třeba úžasný výhled na moře. Zažila jsem oboje a oboje má svoje kouzlo. Příroda mě prostě fascinuje. I když taková hromada stromů... No o té jindy. Vraťme se k onsenům. Před tím, než ponoříte tělo do horké vody je potřeba se omydlit. Pokud plánujete namáčet i vlasy, tak ty pěkně vyšampónujete. Vzhledem k teplotě vody si tam posedíte maximálně 10 minut. Ale dá se sednou na kraj, vychladnout a zase se slastně ponořit do hlubin bazénku. Hnedka bych do nějakého zašla. Zrovna se tady docela ochladilo a onseny mě volají a lákají a svádí. Nejsou totiž ani tak drahé, aspoň ty, ve kterých jsem byla. Jeden byl za 500, druhý za 350 jenů. No a na závěr je prý zvyk, když se osušíte a zahalíte do vrstev oblečení, si dát mlíko. To se mi líbí moc, protože mlíko můžu a můžu ho hodně. 

Kaniba Onsen. Není to příliš dobré foto pro ukázku. Člověk by ani neřekl, že to skrývá takové horké potěšení.

Jako poslední tady dnes zmíním jezero Tazawako. Zastavili jsme se u něj cestou z prvního onsenu. Přiznám se, že o něm nevím nic. Jen to, že je to snad nejhlubší jezero v Japonsku. Ale věřím, že jste schopní a nebojíte se zeptat internetu. Okolí a výhled byl opravdu krásný. Přijeli jsme tak kolem páté hodiny, takže slunce se pomalu blížilo k západu (nemají tady letní čas, takže se v září stmívá už kolem šesté sedmé hodiny). Byly tam loďky na půjčení, písková pláž, krásná čistá modrá voda. Kdyby bylo tepleji a já s sebou měla plavky... Já vlastně měla. Pro sychr, kdybych je přeci jenom v onsenu potřebovala :D Nicméně nebylo zas tak teplo a my spěchali.

 Děti na  loďce, západ slunce, průzračná voda. Lahoda.

Kousek mola, pneumatiky a nádherně

modrá voda.

To je pro dnešek vše :) Neustále se to kupí, ale jak jsem psala... Nějak mě to psaní zatím moc nechytlo. Snad to přijde, ale třeba taky nepřijde. Možná až se mi podaří dopsat tuhle sérii příspěvků, tak bych se měla pokusit psát den po nějaké akci / zážitku atd. Uvidím. Zatím se pokusím pokračovat aspoň v tomto. Děkuji těm co drží a nenechte se odradit rychlostí mého přispívání, snažím se napravit :)